V neděli 20.09.2015 jsme se vydali z Prahy na několika hodinovou cestu auty do Kostelce nad Orlicí s jednoduchým cílem, připravit příjemné posezení pro lidi, kteří v posledních měsících nezažili tolik důvodů k radosti jak je běžné pro nás a trochu je nasměrovat na jiné myšlenky. Vyrazili jsme připravit piknik pro imigranty, kteří již několik měsíců čekají na azyl a zatím nedostali žádnou odpověď.
Na počáteční prolomení ledů s hosty pobytového zařízení jsme připravili občerstvení s koláči a halal klobásy na grilu. Stačilo několik desítek minut a již jsme se s hosty bavili otevřeně, opadlo drobné napětí z novosti a do popředí se začala dostávat dobrá nálada. Hosté zařízení byli různých národností z Arabských zemí jako Libanon, Sýrie, Irák, dále také z Afriky, z Jižní Ameriky, Kuby. Byli však zde také imigranti z Ruska a Ukrajiny.
Vyslechli jsme mnoho příběhů, jak se k nám lidi dostali, proč utekli ze své země, co prožívají aktuálně, ale především jsme slyšeli, že by
chtěli opět normálně žít, pracovat a bydlet, i když v jiné krajině. Mnoho z hostů mluvilo česky a pokud si nebyli jisti, pomohli si angličtinou, takže s překladem jsme neměli žádný problém. Pak se stalo něco, s čím jsme ani nepočítali, hostům (z kterých se postupně stávali kamarádi) se povedlo zabezpečit jejich domácí hudbu a začali jsme společně tančit. Jak jsme se později dověděli od pracovníc z pobytového zařízení, které se pikniku také účastnily, toto bylo poprvé, co viděly své klienty v uvolněné náladě, že dokonce tančili. Myslím, že to můžeme brát jako hodnocení našeho výjezdu, které mělo z počátku hodně otazníků, nakonci však bylo jasné, že mělo do Kostece smysl jezdit a že se budeme těšit na další výjezd za novými přáteli.
Vyslechli jsme mnoho příběhů, jak se k nám lidi dostali, proč utekli ze své země, co prožívají aktuálně, ale především jsme slyšeli, že by
chtěli opět normálně žít, pracovat a bydlet, i když v jiné krajině. Mnoho z hostů mluvilo česky a pokud si nebyli jisti, pomohli si angličtinou, takže s překladem jsme neměli žádný problém. Pak se stalo něco, s čím jsme ani nepočítali, hostům (z kterých se postupně stávali kamarádi) se povedlo zabezpečit jejich domácí hudbu a začali jsme společně tančit. Jak jsme se později dověděli od pracovníc z pobytového zařízení, které se pikniku také účastnily, toto bylo poprvé, co viděly své klienty v uvolněné náladě, že dokonce tančili. Myslím, že to můžeme brát jako hodnocení našeho výjezdu, které mělo z počátku hodně otazníků, nakonci však bylo jasné, že mělo do Kostece smysl jezdit a že se budeme těšit na další výjezd za novými přáteli.