„Je krásné darovat objetí, útěchu, úsměv! Viděli jsme jejich rozbolavělé nohy, jejich barevné sandály…“ V sicilské Katánii je při přistání člunů s migranty v přístavu vždycky někdo, kdo vítá nezletilé cizince bez doprovodu během jejich vylodění. Přivítat s otevřenou náručí toho, kdo vstupuje na italskou půdu, darovat úsměv, hračku nebo pohlazení, to je ten nejúčinnější způsob, jak zaplašit úzkost mladých migrantů, kteří právě dorazili.
Pro jejich uvítání je tu množství mladých nových Evropanů tvořících dnes součást Komunity, kteří nyní mohou říci svoje „vítejte“ dalším příchozím, tak jako to o něco dříve uslyšeli oni sami. Je krásné vidět úsměv na tvářích těch, kteří ještě před nedávnem tolik trpěli. V katániiském přístavu se slaví, protože zde vzniká spojující most, odrazový můstek naděje do budoucna. Zde se tančí, zpívá, směje a pro nás je ctí, že můžeme těmto mladým říci: Vítejte, tady už nebudete trpět jako dřív, tady vám nikdo neublíží. Oči se rozšiřují, pohledy už nejsou tak unavené. V přístavu Katánie se začíná znovu žít. Mladí z tohoto města nepodléhají atmosféře strachu, jenž vládne dnešní době. Tato setkání jsou vzepětím odvahy. Setkání s nezletilými cizinci dodalo kuráž mnoha migrantům, kteří sami nedávno připluli, a mladým Sicilanům, kteří nemají strach z těch, kteří jsou jiní. Neboť ve skutečnosti tato vzájemná setkání ukazují, že jiní nejsou.