Dnešní vydání deníku Svatého stolce (L´Osservatore Romano, 12.8.2016) se vrací ke čtvrtečnímu obědu papeže Františka se syrskými uprchlíky. Pět rodin a tři jednotlivci, kteří doufají v brzké shledání se svými drahými a sloučení rodiny, v Domě sv. Marty strávili necelé dvě hodiny. „Sváteční okamžik, ale také velké poselství pokoje a naděje. Tak velké, že je slovy nelze obsáhnout“, pozdravila papeže jménem celé skupiny Suhila Ayiad. Svatý otec se na začátku oběda pomodlil za „přítomnou rodinu, aby jí Pán udělil pokoj na této zemi“, a potom už na stůl ve tvaru podkovy přišlo jednoduché menu – nezaměnitelné italské těstoviny s rajskou omáčkou, ryba a hranolky pro nejmenší. Po obědě nastala radostná výměna dárků – hostitel dostal od dětí album s jejich výkresy. Vyprávějí o tom, jak je krásné mít nový domov, ale nezapomínají na hrůzy války. Papeže zvláště zasáhl jeden z nich – na pozadí zničené Sýrie čteme větu napsanou dětskou rukou: „Jsem zachráněn.“ Osmiletý Masa zase papeže nakreslil jako motýla, protože, jak mu vysvětlil, „je na svých křídlech odnesl do bezpečí“.
Také papež František připravil pro každé z dětí dárek a osobně je předal. Zároveň všem hostům poděkoval za důvěru, kterou projevili vůči němu i vatikánským spolupracovníkům: „Vydali jste se na cestu, aniž byste věděli, kam jdete“. Přestože u stolu zazněla mnohá dramatická svědectví, papež řekl, že dnes vnímá radostnou atmosféru, ve které rodiny žijí a kterou dosvědčuje nezadržitelná živost nejmenších dětí – zejména Ahmad, narozený prvního ledna loňského roku, a dvouletý Riad papeže vícekrát přiměli k úsměvu. Svatý otec nakonec všem poděkoval za návštěvu a poprosil je o modlitbu. Mezi hosty na včerejším obědě v Domě svaté Marty byly také dvě dobrovolnice z římské komunity Sant´Egidio, které se přímo věnují práci s migranty, a jejich dva nezbytní pomocníci – Moustava Chahade a Youssef Atais, kterým náleží role kulturních a jazykových mediátorů.
Jak uvedli pro L´Osservatore Romano, syrští uprchlíci přijatí Vatikánem se postupně integrují, všichni už mluví italsky a po leckdy hrůzných zkušenostech v jejich životech skutečně začíná převládat naděje v lepší budoucnost. Členům třech rodin, které přijely 16. dubna z řeckého ostrova Lesbos spolu s papežem, již byl přiznán status uprchlíka a nyní čekají na pětileté povolení k pobytu spojené s vydáním cestovních dokladů. Dalších jedenáct migrantů, kteří dorazili do Říma o dva měsíce později (16.6.) požádalo o azyl, přičemž u některých z nich už bylo žádosti vyhověno. Všem bez rozdílu se dostalo lékařské péče, která v uprchlickém táboře nebyla zajištěna, dodala Daniela Pompei z římské komunity Sant´Egidio.
Vatikánský deník se v obsáhlé reportáži podrobně věnuje osudům a traumatům Syřanů, kteří našli útočiště v Itálii díky iniciativě Svatého otce, ale také několika římských farností, kongregací a řeholních společenství i dobročinnosti jednotlivých dárců. Jedna z rodin kupříkladu bydlí v bytě, který v historickém jádru Říma poskytla anonymní dobrodinka, jiné přislíbil práci v restauraci sportovní trenér starších dětí, které rodiče zapsali do kurzů plavání a juda, aby se co nejrychleji vrátily do normality. Všem příchozím – ať již z okrajových čtvrtí Damašku, z Homsu či Aleppa je společná jedna skutečnost – jejich původní bydliště bylo zničeno bombardováním. Mladé muže – muslimy i křesťany – donutil k útěku strach před povinnou vojenskou službou. Dalším hybným motivem k migraci byly obavy o děti a snaha poskytnou jim léčbu, jak vyplývá z příběhu třicetileté Munirvy Qalieh z Damašku, jejíž šestiletý syn utrpěl průstřel ramena. Žena se dvěma dětmi zaplatila za cestu na Lesbos, v jejíž půli překupníci člun opustili a donutili Munirvu převzít kormidlo. Matku s dětmi zachránila z mořských vod až řecká pobřežní hlídka. Právě děti platí největší cenu za válku v Sýrii, svěřili se jejich rodiče Svatému otci. Osmiletá Kudus zažila smrt svého dědečka, který byl zastřelen, když se díval z okna v Deir El Zor, oblasti okupované tzv. Islámským státem. Masa, který prožil bombardování svého domu, se dodnes v noci budí při sebemenším hluku a zpočátku kvůli psychickému traumatu oněměl.