“Domnívám se, že z etického hlediska by se všichni měli dát očkovat. Není to volitelný krok, nýbrž etický úkon, protože je v sázce tvé zdraví a život, ale také zdraví druhých lidí. Pokud lékaři popisují vakcínu jako něco dobrého a bez zvláštního nebezpečí, proč se nedat očkovat? V tomto smyslu zde existuje sebevražedný negacionismus, který si nedovedu vysvětlit. Nastal čas, abychom začali uvažovat v plurálu a odložili smýšlení v první osobě jednotného čísla. Buď se totiž zachráníme všichni společně, anebo nikdo.” Těmito slovy papež František nedávno odpovídal v rozhovoru, který se týkal i očkování proti koronaviru.
Přijde mi, že jako křesťané bychom se nad těmito papežovými slovy měli hluboce zamyslet, přijmout je za vlastní a dělit se o ně s ostatními. Podle průzkumů je česká společnost rozdělena přibližně na poloviny, co se názoru na očkování týče. V době, kdy se velmi snadno šíří dezinformace, je to pochopitelné, ale zároveň velmi alarmující. Pokud totiž nebude proočkováno více než 70 % populace, nelze hovořit o kolektivní imunitě.
Tato otázka, stejně jako celá problematika koronaviru a jeho dopadů, nám velmi dobře ukazuje, že opravdu jsme „na jedné lodi“, jak říká opět papež František, a že je třeba nakládat se svým životem ve svobodě – ale tato svoboda musí být spolu s druhými, nikoli vedle nich či dokonce proti nim.
Zdraví, a nejen to fyzické, je v současné době v rukou nás všech, a to solidárně a nerozdílně. Na mém rozhodování závisí Tvůj život, Tvoje zdraví a Tvůj pocit bezpečí. Buď se zachráníme všichni, anebo nikdo, říká papež. Posláním křesťanů dnešní doby je zřejmě šířit kolem sebe solidaritu v tom nejhlubším slova smyslu a učit jí lidi kolem sebe.
Solidarita a jednota, jež ve společnosti můžeme a máme šířit, ostatně může být i odpovědí na různé typy papalášského chování některých veřejných osob, jehož jsme v poslední době svědky. Takové chování je v současné velmi pohnuté době zcela nepřípustné a jistě nás pobuřuje, až zvedá ze židle. Kultivovaná společnost, na jakou snad stále aspirujeme, by ale neměla oplácet stejnou mincí. Náš společný protest má, myslím, spočívat v konáním přesného opaku. Na bezohlednost odpovědět ochotou pomoci i za hranicemi pro mě dosud možného, na povýšenost odpovědět vyvýšením těch, na které se stále častěji zapomíná.
S tím souvisí i uvažování o očkování. Bohužel se o ně v naší zemi úplně nepereme. Navíc: očkování, které probíhá, jde velmi pomalu. Doufejme, že se konečně dostanou ke slovu lidé, kteří věci skutečně rozumí, umí celý proces efektivně zorganizovat, a že se k nám brzy dostane dostatečný počet vakcín. Až se nám podaří přispět k větší ochotě české populace očkovat se, dávejme stále přednost těm nejzranitelnějším.
Moc bych si přála, aby toto pravidlo platilo napříč planetou, abychom si totiž tady u nás neřešili jen problémy, jež vidíme na špičce svého nosu, ale aby byla vakcína skutečně dostupná pro všechny, tedy ve stejné míře jako pro nás i pro země chudé a na okraji světového dění.
Bylo by krásné, kdybychom si tu za rok mohli říci, že jsme z pandemie vyšli jako jeden lid, který se poučil z utržené rány. Asi je to jen sen, ale křesťané mají sny v popisu práce, ne? Navíc: máme mnohem větší možnosti, než si myslíme, k uskutečnění snů přispět vlastním dílem.
Požehnané dny, milí posluchači.