Modlitba je srdcem života Komunity Sant’Egidio a jejím prvním „činem“. Ze setkání s Písmem, postaveným do centra života, se zrodil osobní a společný nový návrh pro mladé lidi z roku 1968, kteří hledali autentičtější život: je to pozvání, které Ježíš činí každé generaci – být jeho učedníky. Je to pozvání obrátit se, přestat žít jen sami pro sebe a stát se nástroji větší lásky ke všem mužům a ženám a především k nejchudším. Naslouchat a žít Boží slovo jako nejdůležitější věc ve vlastním životě znamená přijmout následování ne sama sebe, ale Ježíše. Nejautentičtějším obrazem je Komunita v modlitbě, když je shromážděná, aby naslouchala Božímu slovu. Je jako rodina učedníků shromážděná kolem Ježíše. Svornost a vytrvalost v modlitbě (Sk 2,42) jsou prostou cestou, nabídkou a požadavkem ke všem členům Komunity. Modlitba je cesta, ve které získáváme blízký vztah k Ježíšovým slovům a jeho modlitbě, se kterou nás předešlo tolik generací, jako v žalmu, když se před Pána nesou vlastní potřeby a potřeby chudých a celého světa.
Z tohoto důvodu se Komunity v řadě částí světa shromaždují co nejčastěji, aby se společně modlily. V mnoha městech je každý večer modlitba Komunity, která je otevřená všem. Každý člen Komunity je zván, aby našel také hodnotný čas ve vlastním životě k osobní modlitbě a k četbě Písma, počínaje evangeliem.
Každý večer se tak Komunita vrací k Pánovým nohám a opakuje prosbu neznámého učedníka: „Pane, nauč nás modlit se“. Ježíš, mistr modlitby, pak odpovídá: „Když se modlíte, říkejte: Abba, Otče“. Není to jen prosté vyzvání, je to mnohem víc. Těmito slovy Ježíš nechává učedníky podílet se na svém vztahu s Otcem. Proto má v modlitbě skutečnost, že jsme syny a dcerami Otce, jenž je na nebesích, přednost před slovy, která můžeme vyslovit. Modlení je především způsob bytí: znamená to, že jsme děti, které se s důvěrou obrací k Otci s jistotou, že budou vyslyšeny.
„Pane, nauč nás modlit se“
Na konci dne se každá Komunita Sant’Egidio, velká nebo malá, shromáždí kolem Pána, aby naslouchala jeho slovu. Z naslouchání Božímu slovu a modlitby vychází veškerý život Komunity. Učedníci nemohou jinak než si sednout k Ježíšovým nohám jako Marie z Betanie, aby přijali jeho lásku a aby se učili přijímat jeho smýšlení (Fil 2, 5).
Ježíš nás učí nazývat Boha „naším Otcem“. Ne pouze „Otcem“ nebo „mým Otcem“. Učedník, i když se modlí o samotě, není nikdy izolován, nikdy není sirotek. Vždy je členem Pánovy rodiny. Ve společné modlitbě je obsaženo kromě tajemství vztahu k Bohu jako Otci také tajemství bratrství. Jak pravil jeden z církevních otců: „Nemůžeme mít Boha za otce, pokud nemáme církev za matku“. Když se společně modlíme, Duch svatý shromažďuje učedníky spolu s Marií, matkou Páně, aby mohli upřít svůj pohled na Pánovu tvář a učit se od něj tajemství jeho srdce.
Komunity Sant’Egidio, které žijí rozptýlené po světě se shromažďují na různých místech modlitby a předkládají Bohu naděje a trápení unavených, vyčerpaných zástupů, o kterých mluví evangelium (Mt 9, 37). V tehdejších zástupech vidíme nekonečné masy v dnešních městech, miliony uprchlíků, kteří nadále opouští své země, chudé vykázané na úplný okraj společnosti a všechny ty, kteří čekají na někoho, kdo se o ně postará. Společná modlitba zahrnuje volání, prosbu, vzývání, úsilí a touhu po míru, po uzdravení a spáse mužů a žen tohoto světa. Modlitba není nikdy prázdná; pozvedá se bez ustání k Pánu, aby proměnila úzkost v naději, slzy v radost, zoufalství ve veselí, samotu ve společenství. A tím Boží království přijde brzy mezi lidi.
Slabá síla modlitby
Nic není možné bez modlitby, všechno je možné s modlitbou, která je vyslovená s vírou. Nedostatkem víry lidé z Nazareta zabránili Pánu činit zázraky (Lk 4, 23). Když se učedníci nemodlili a nepostili, nebyli schopni uzdravovat (Mt 17, 19). Modlitba překonává lidskou bezmocnost. Jde až tam, co je považováno za nemožné, a umožňuje Bohu zasahovat ve světě jeho nekonečnou mocí.
Jakub píše ve svém listě: „Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.“ (Jk 4, 3). Tím, že Komunita pečuje o chudé a slabé, učí se od nich obracet se k Bohu s důvěrou a vytrvalostí a každý z nás zjišťuje, že je žebrákem o lásku a mír. Takto s větším uvědoměním můžeme vztáhnout naše ruce k Bohu, a Bůh, milostivý Otec a přítel lidí odpoví velkorysostí nad všechna očekávání.
Modlitba se v očích lidí zdá být slabá. Ale když je plná víry v Pána, je ve skutečnosti silná. Může bořit zdi, překonávat propasti, vykořenit násilí, rozšířit milosrdenství. Společná modlitba je opravdu svatá a požehnaná. Je důležitá pro život každého učedníka a pro život Komunity, ale je také nezbytná pro samý život světa. Je psáno: „shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský otec vám to učiní“ (Mt 18, 19). Proto učedník musí vytrvat ve společné modlitbě a být spolu s druhými odvážný. Modlitba je ve skutečnosti mocná zbraň v rukou věřících: ničí zlo a rozmnožuje lásku.
V modlitbě Komunity Sant’Egidio se spojují prosby blízkých a vzdálených, chudých a slabých, našich bratří a sester skoro jako by byli v jedné virtuální katedrále, která je ale skutečná, která všechny spojuje v jediné vzývání Boha. Společnou modlitbou můžeme uvádět v život slova apoštola Petra: „Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je vyvolený a vzácný. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.“ (1 Petr 2, 4-5).