„Lid“ Komunity Sant’Egido, tedy Italové i přistěhovalci, všechny možné generace, zkrátka přátelé, se sešli 8. února odpoledne v římské katedrále, chrámu sv. Jana v Lateráně, na společnou liturgii díkůvzdání u příležitosti výročí 52 let existence Komunity. Slavnosti předsedal státní sekretář Vatikánu, kardinál Pietro Parolin.
Za základ své promluvy si vzal evangelium 5. neděle v mezidobí, kdy řekl: „Ježíšova slova jsou podle mě přiléhavá pro Komunitu Sant’Egidio. Od úplného počátku si totiž zvolila evangelijním způsobem přinášet evangelium do života lidí, takže se stala onou solí a světlem. Jako velice mladí jste vyšli na periferie mnoha měst a přinesli jste do nich lásku“. Avšak Komunita se neomezila jen na Řím: „Pohlédli jste směrem k novým obzorům a vytyčili nové cesty do periferií mnoha měst světa, která všechna mají této soli a světla zapotřebí.“
„Nechci mluvit o tom, co děláte, ale popsat to, co to všechno pohání – je to láska, která směřuje k chudému, k tomu, který byl odmítnut, a utváří nový nárožní kámen. Teď, kdy vidíme na mnoha místech světa růst egoismus, nacionalismus a rozdělení, kdy se šíří násilí a nenávist, není naší odpovědí toto potírat, ale nechat ještě víc zazářit světlo dobrých skutků, které mění, přetvářejí samotu ve společenství, konflikty v mír a rezignaci v naději v novou budoucnost“.
Na závěr liturgie promluvil prezident Komunity Marco Impagliazzo: „Spolu s papežem, naším biskupem, sníme o církvi, do níž budou patřit všichni bez výhrady, aby se tak Pánovo milosrdenství dotklo srdcí všech bez rozdílu (…) Čas strávený na periferii, jak Říma tak i té lidské a existenční, nás mnohému naučil. Setkávání s osobami všech stavů a původu nám bylo po celá léta velkou školou. Ti z nás, kteří se setkali s chudými, zastavili se, aby je vyslechli a stali se jejich přáteli, dostali něco, o čem se nám do té doby ani nesnilo.“
Po skončení liturgie se na dvoře Lateránského paláce uskutečnila slavnost pro všechny, mladé i staré, rodiny, nové Evropany a přátele, kteří do Itálie dorazili humanitárními koridory. Všichni tak mohli být spolu a pocítit, že patří do jedné velké rodiny.