Guinea se svými 12 miliony obyvatel je západoafrickou zemí bohatou na přírodní zdroje – je čtvrtým světovým producentem bauxitu a pyšní se rozsáhlými nalezišti železa a zlata. Avšak stejně jako je tomu i u jiných afrických zemí, její skutečné bohatství spočívá ve velké ploše obdělavatelné půdy. Tyto výhody se ovšem neodrážejí v životních podmínkách velké části populace. Mezi lety 2014-2016 Guineu navíc potkala tragédie v podobě viru Ebola, který si vyžádal tisíce obětí.
V již tak dost nejistých podmínkách se letos objevil covid-19. Virus, který se nejprve vyskytl v hlavním městě Conakry, se začal rychle šířit do všech ostatních částí země. 27. března místní úřady vyhlásily stav zdravotní nouze a uzavření hranic včetně zákazu vycházení. Stále zavřené jsou školy stejně jako kostely. Zákaz vycházet ven platí každou noc mezi 22. hodinou a pátou ranní. Mnoho obyvatel na virus nevěří, říká, že jde o výmysl. Další se zase prezentují jako léčitelé a nabízejí léky inspirované tradiční medicínou. Guineané jsou rozhněvaní, protože stoupají jak ceny za dopravu, tak za potraviny. Velice málo lidí používá ochranné roušky.
Komunita Sant’Egidio v Guinei během karantény zorganizovala řadu informačních setkání ohledně šíření viru a prevenci, a to také rozhlasovou formou. Tímto způsobem zůstává nablízku těm nejzranitelnějším, aby dala najevo nezbytnost kolektivní odpovědnosti. Ve městech Mamou a Guéckédou, které se nacházejí uvnitř tzv. červené zóny, Komunita zorganizovala distribuci mýdla, roušek a dezinfekčních prostředků. Ty rozdala starým lidem, vězňům a lidem žijícím na ulici. Různé druhy pomoci uvězněným nechybějí ani v Conakry, zatímco v městě Dubreka na západě země poskytují studně centra DREAM vodu obyvatelům i ze sousední čtvrti, kterým chybí.