Komunita Sant’Egidio vzpomíná na 368 obětí námořního neštěstí z 3. října 2013, od kterého uplynulo právě devět let. Jejich člun plující z Libye do Itálie se tehdy potopil nedaleko ostrova Lampedusa ve Středozemním moři, šlo o první z velkých námořních neštěstí, které otřásly světem.
I přesto od té doby umírají ve Středomoří další lidé. Jejich počet k dnešnímu datu je ochromující: 25 652 za necelých deset let. Cesty se změnily, avšak ne tyto tragédie. Pouze před pár dny zahynulo dalších 80 lidí, když se snažili uprchnout z Libanonu.
Sant’Egidio uchovává jejich jména a příběhy a nezapomíná na ně ve svých modlitbách, které pořádá v mnoha evropských městech ve spolupráci s různými organizacemi. V Itálii byl proto v roce 2016 zaveden Národní den památky obětí imigrace, a to právě ve výročí tragédie z roku 2013. Kéž je příležitostí k zamyšlení a rozhodným krokům – je třeba nadále pokračovat v zachraňování uprchlíků na moři, zřídit legální cesty, jako jsou humanitární koridory, a migranty ve svých zemích přijímat. Lidé, kterým se po příchodu do Itálie dostane přijetí, se stávají posilou pro naši zemi. Mezi stovkami příběhů uprchlíků si připomínáme Tadeseho, který byl posledním zachráněným při neštěstí 3. října 2013. V onu noc ho zachránil rybář, který ho zachytil za pásek od kalhot a dostal ho tak na svůj člun. Tadese pochází z Eritrei, kde se narodil v roce 1985. Ze své země se přes Etiopii a Súdán dostal do Libye a odtud se na člunu s další pětistovkou osob vydal přes moře do Itálie. Dnes žije v Římě, kde pracuje jako pečovatel u starého pána, který díky němu znovuobjevil lidskou blízkost. Tadese se rád označuje za „nového Evropana“. Díky hnutí Lidé míru organizovanému Komunitou pomáhá dalším uprchlíkům, jako byl on. Těm, kteří se ptají, proč to dělá, odpovídá: „Včera jsem byl zachráněný já, tak dnes zachraňuju druhé. Nemůžu jinak. Není možné, aby lidé, kteří utíkají ze svých zemí, kde je válka, dál umírali na moři.“