Začali jsme postní dobu, období zvláštní radosti z Boží lásky a slitování s naším životem, období, kdy jsme zváni roztrhnout svá srdce, ne roucha, tedy radikálně změnit svůj život, své smýšlení.
Možná nám v tom může paradoxně pomoci zcela světský svátek – často proklínané a zatracované MDŽ. Starším se vybaví prázdná slova, rudé karafiáty a ještě bouřlivější mužská pitka, než obvykle, mladší takový den možná ani nezaznamenají, nebo z povinnosti prostě koupí květinu.
A přesto tento den nějak k nám křesťanům patří. Historie tohoto dne totiž vypráví o svobodě a rovnosti, o pokojném protestu proti bezpráví, ale i za mír (ano na 8. března v gregoriánském kalendáři totiž připadla demonstrace žen v Petrohradě proti 1. světové válce – považme!).
Papež František letošní rok začal těmito slovy: „Ženy jsou pramenem života. A přece jsou neustále uráženy, bity, znásilňovány, nuceny k prostituci a k ničení života, který nosí v lůně. Každé násilí způsobené ženě je profanací Boha, který se narodil z ženy. Z ženského těla vzešla lidstvu spása. Z toho, jak nakládáme se ženským tělem, je zřejmá úroveň našeho lidství. Kolikrát jen bývá ženské tělo obětováno na profánních oltářích reklamy, zisku, pornografie a vykořisťováno jako užitková plocha. Je třeba je vysvobodit z konzumismu, respektovat a ctít.“ Kdybychom si všichni tato slova vzali k srdci, dali bychom asi nejen svým drahým polovičkám, ale především sami sobě ten nejlepší dárek k MDŽ. Papežova slova jsou jasným protestem proti jakémukoli násilí a výzvou k úctě k ženě jako lidské bytosti.
Svatého Otce zřejmě nelze vinit z toho, že hodlá postavit ženy a muže proti sobě, nebo že nemyslí na muže. Hovoří pouze o objektivním faktu, totiž o tom, že násilí na ženách je bohužel rozšířené a děje se mnoha podobách. Prezentace žen v některých médiích dokonce k násilí vůči nim vlastně vychovává.
Jako fenomén nepřijatelný v evropské kultuře se násilí na ženách snaží komplexně řešit tolik diskutovaná Istanbulská úmluva. Protože jsem do této problematiky i profesně zasvěcená, dovolím si zde tvrdit, se skutečně nejedná o nástroj satanův, který má vymýtit z Evropy křesťanskou kulturu. Ba naopak. Má přispět k tomu, aby společnost měla i mezinárodněprávní nástroj k tomu tento fenomén odmítnout a odstranit a poskytuje k tomu několik nástrojů. Jedním, ale nikoli jedním z hlavních, je boj proti tzv. genderovým stereotypům, které nemají pranic společného se změnou pohlaví či genderovou identifikací. Jedná se, jak říká úmluva o „předsudky, obyčeje, tradice a zvyklosti, které jsou založené na myšlence méněcennosti žen nebo stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“ Proti pojetí ženy jako méněcenné bytosti bojovaly již ženy před 120 lety.
Kdybychom si úmluvu přečetli, třeba na MDŽ, možná bychom se tolik neobávali její ratifikace a nevybízeli ke stejnému odmítnutí, k jakému před nedávnem došlo na Slovensku.
Během Postní doby budeme jistě mít možnost meditovat nad láskyplným činem Marie vůči Pánu, který kráčí na smrt. Tiše přichází, potírá hlavu mistra